Je důležité přijímat a je důležité umět dávat. Člověk není nikdy natolik moudrý, aby žádnou radu
nepotřeboval. A žádný člověk není natolik silný, aby zvládnul sám všechny nástrahy a překážky života. Když člověk přeje druhému tu nejkamenitější cestu místo všeho nejlepšího, je to to nejlepší přání! Jedině tak víme, jak chutná krásné ráno, jak hřeje slunce, jak voní kytka, jak krásná je osoba, kterou milujeme, ctíme či z povzdálí obdivujeme…
… a já jsem se s jednou krásnou bytostí setkala …
Jmenuje se Ilona Stryová a mé první setkání s ní bylo pro mě tak silné, že se vám ho pokusím alespoň skrze tyto řádky přiblížit.
Když mi před pár měsíci volal pan Ilja Vlček, abych přišla na Ho manův Dvůr na semi nále Miss neslyšících, neměla jsem úplně představu, co tam budu dělat. Sice jako vydavatelé časopisu Pro mou rodinu a zástupci internetového deníku www.promourodinu.eu rádi píšeme o zajímavých projektech, ale přece jen tato byť krásná záležitost byla trochu mimo záběr, do kterého rodina a vše okoloní patří. Nicméně jsem se vydala na cestu a nelitovala jsem. Uprostřed spousty hostů, učinkujících umělců, nebo také motorkářů, předvádějících své umění na špičkových mašinách jsem se tak nějak ztrácela. Byla tady ale fajn atmosféra provoněná právě chystaným občerstvením a probarvená letmými úsměvy hluchoněmých krásek. Byla tu ale bytost, která na sebe nechtěně strhávala pozornost - drobná blondýnka v černém kostýmu, s rozpuštěnými vlasy a plachým úsměvem, která působila tak nějak křehce a nenápadně proplouvala mezi těmi davy lidí. Byla tak zvláštní, že jsem měla pocit, že vidím vílu z pohádky.
Pak ale přišlo něco, co mě doslova přišpendlilo k zemi. Rozezněla se hudba a tato drobounká víla spustila hru na své elektrické housle s takovou silou a sebevědomím, že mi doslova padla brada. Celé tělo prostupovalo šimrání až chvění a spontánně jsem se začala do rytmu pohybovat. Po chvíli absolutního, překrásného prožitku jsem se začala rozhlížet okolo sebe a věřte, tahle nesourodá společnost byla najednou jedno tělo i mysl. Všichni se jemně pohybovali, všichni se
usmívali a všichni, včetně všech neslyšících děvčat, do rytmu tleskali. Byl to tak silný a nečekaný zážitek, že si ho už vždy budu pamatovat.
Neváhejte, pojďte se se mnou alespoň na malou chvilku podívat na tuto jemnou a krásnou bytost a položme jí pár nevtíravých otázek, které zcela jistě teď zajímají nás všechny. Dobrý den Ilonko. Jste trošku jako z jiné planety. Jste opravdu z Čech? No, jak se to vezme - narodila jsem se v Boskovicích na Moravě. A na Moravě jsem trvale zakotvila :-)
Mám to tedy chápat tak, že bydlíte, žijete i hrajete pouze na Moravě a tady v Praze jste jen na návštěvě? Tak to také není. Po své mateřské dovolené jsem přijala angažmá v zahraničí, hlavně Rakousku a Švýcarsku, kde jsem hrávala v luxusních horských lázeňských hotelích.
A kdy jste tedy s hraním začala? Ve svých pěti letech jsem se začala učit hrát na housle. A po škole jsem se přihlásila na konzervatoř a vystudovala jsem Státní konzervatoř v Brně.
A pak jste tedy odešla do zahraničí? Po škole jsem vyučovala na hudební škole v Břeclavi. Práce s dětmi mě velmi bavila a vlastně baví dodnes. Společně s cimbalistkou Jitkou Šrankovou jsme zde založili dětskou cimbálovou muziku. V té době jsem hrála jako sólistka i jako členka Česko−rakouského komorního orchestru. Hrála jsem i s různými hudebními seskupeními z jižní Moravy - country a moder-ní hudbu. Začala jsem i zpívat. Mezitím jsem se stihla i provdat a porodit dva syny, Michala a o pět let mladšího Lukáše. Michal hraje na cimbál a Lukáš zvládá velmi dobře housle.
A kdy jste tedy začala svou sólovou dráhu v cizině? Po skončení druhé mateřské jsem se do hudební školy již nevrátila. Se svými elektrickými houslemi a repertoárem, který sahá od klasické hudby přes maďarskou, ruskou i moderní jsem začala vystupovat na různých akcích. Trochu jsem tam i odpočívala, hodně lyžovala a hlavně si užívala čerstvého alpského povětří!
Co na Vaše cesty říká rodina? Tato práce však byla vždycky spojena s dlouhým cestováním a odloučení od rodiny. To byl hlavní důvod, proč jsem se minulý rok rozhodla více vystupovat
v Česku. Kromě vystupování vyučuji pár velmi nadaných dětí ve zpěvu a hře na housle. Vystupuji s nimi na místních akcích a velice mě těší úspěch u obecenstva.
Myslíte, že český divák je lepší než cizinec? To se nedá jednoznačně říci. Miluji obecenstvo a jeho spontánost, ať je z naší či cizí země. Hudbou žiji a vážím si všech, kdo se na má vystoupení vrací a třeba v mém podání si muziku zamilují.
Máte nové webové stránky a budete ve studiu pana Karla Vágnera točit novou desku, nepletu se? Ano, moc mě to těší a všem, kteří se na této práci podílejí, moc děkuji.
Grafiku Vám dělá agentura Dr. Abé a já to beru jako čest, že se můžeme podílet na práci PROMO právě pro Vás. Těší mě práce s lidmi, kteří svou práci mají rádi, a to vy všichni máte:-). No a to je asi zatím všechno. Já o sobě nerada mluvím, raději hraju. Přijďte třeba na mé vystoupení, pusťte si ochutnávky na www.ilonastryova.cz nebo si pořiďte mé nové CD, protože já pro vás budu vždy a za každých okolností hrát s láskou…
Děkuji, Ilonko, za milý rozhovor a jak se říká fuj, fuj, ať se Vám daří
Já také děkuji a brzy naslyšenou...
nepotřeboval. A žádný člověk není natolik silný, aby zvládnul sám všechny nástrahy a překážky života. Když člověk přeje druhému tu nejkamenitější cestu místo všeho nejlepšího, je to to nejlepší přání! Jedině tak víme, jak chutná krásné ráno, jak hřeje slunce, jak voní kytka, jak krásná je osoba, kterou milujeme, ctíme či z povzdálí obdivujeme…
… a já jsem se s jednou krásnou bytostí setkala …
Jmenuje se Ilona Stryová a mé první setkání s ní bylo pro mě tak silné, že se vám ho pokusím alespoň skrze tyto řádky přiblížit.
Když mi před pár měsíci volal pan Ilja Vlček, abych přišla na Ho manův Dvůr na semi nále Miss neslyšících, neměla jsem úplně představu, co tam budu dělat. Sice jako vydavatelé časopisu Pro mou rodinu a zástupci internetového deníku www.promourodinu.eu rádi píšeme o zajímavých projektech, ale přece jen tato byť krásná záležitost byla trochu mimo záběr, do kterého rodina a vše okoloní patří. Nicméně jsem se vydala na cestu a nelitovala jsem. Uprostřed spousty hostů, učinkujících umělců, nebo také motorkářů, předvádějících své umění na špičkových mašinách jsem se tak nějak ztrácela. Byla tady ale fajn atmosféra provoněná právě chystaným občerstvením a probarvená letmými úsměvy hluchoněmých krásek. Byla tu ale bytost, která na sebe nechtěně strhávala pozornost - drobná blondýnka v černém kostýmu, s rozpuštěnými vlasy a plachým úsměvem, která působila tak nějak křehce a nenápadně proplouvala mezi těmi davy lidí. Byla tak zvláštní, že jsem měla pocit, že vidím vílu z pohádky.
Pak ale přišlo něco, co mě doslova přišpendlilo k zemi. Rozezněla se hudba a tato drobounká víla spustila hru na své elektrické housle s takovou silou a sebevědomím, že mi doslova padla brada. Celé tělo prostupovalo šimrání až chvění a spontánně jsem se začala do rytmu pohybovat. Po chvíli absolutního, překrásného prožitku jsem se začala rozhlížet okolo sebe a věřte, tahle nesourodá společnost byla najednou jedno tělo i mysl. Všichni se jemně pohybovali, všichni se
usmívali a všichni, včetně všech neslyšících děvčat, do rytmu tleskali. Byl to tak silný a nečekaný zážitek, že si ho už vždy budu pamatovat.
Neváhejte, pojďte se se mnou alespoň na malou chvilku podívat na tuto jemnou a krásnou bytost a položme jí pár nevtíravých otázek, které zcela jistě teď zajímají nás všechny. Dobrý den Ilonko. Jste trošku jako z jiné planety. Jste opravdu z Čech? No, jak se to vezme - narodila jsem se v Boskovicích na Moravě. A na Moravě jsem trvale zakotvila :-)
Mám to tedy chápat tak, že bydlíte, žijete i hrajete pouze na Moravě a tady v Praze jste jen na návštěvě? Tak to také není. Po své mateřské dovolené jsem přijala angažmá v zahraničí, hlavně Rakousku a Švýcarsku, kde jsem hrávala v luxusních horských lázeňských hotelích.
A kdy jste tedy s hraním začala? Ve svých pěti letech jsem se začala učit hrát na housle. A po škole jsem se přihlásila na konzervatoř a vystudovala jsem Státní konzervatoř v Brně.
A pak jste tedy odešla do zahraničí? Po škole jsem vyučovala na hudební škole v Břeclavi. Práce s dětmi mě velmi bavila a vlastně baví dodnes. Společně s cimbalistkou Jitkou Šrankovou jsme zde založili dětskou cimbálovou muziku. V té době jsem hrála jako sólistka i jako členka Česko−rakouského komorního orchestru. Hrála jsem i s různými hudebními seskupeními z jižní Moravy - country a moder-ní hudbu. Začala jsem i zpívat. Mezitím jsem se stihla i provdat a porodit dva syny, Michala a o pět let mladšího Lukáše. Michal hraje na cimbál a Lukáš zvládá velmi dobře housle.
A kdy jste tedy začala svou sólovou dráhu v cizině? Po skončení druhé mateřské jsem se do hudební školy již nevrátila. Se svými elektrickými houslemi a repertoárem, který sahá od klasické hudby přes maďarskou, ruskou i moderní jsem začala vystupovat na různých akcích. Trochu jsem tam i odpočívala, hodně lyžovala a hlavně si užívala čerstvého alpského povětří!
Co na Vaše cesty říká rodina? Tato práce však byla vždycky spojena s dlouhým cestováním a odloučení od rodiny. To byl hlavní důvod, proč jsem se minulý rok rozhodla více vystupovat
v Česku. Kromě vystupování vyučuji pár velmi nadaných dětí ve zpěvu a hře na housle. Vystupuji s nimi na místních akcích a velice mě těší úspěch u obecenstva.
Myslíte, že český divák je lepší než cizinec? To se nedá jednoznačně říci. Miluji obecenstvo a jeho spontánost, ať je z naší či cizí země. Hudbou žiji a vážím si všech, kdo se na má vystoupení vrací a třeba v mém podání si muziku zamilují.
Máte nové webové stránky a budete ve studiu pana Karla Vágnera točit novou desku, nepletu se? Ano, moc mě to těší a všem, kteří se na této práci podílejí, moc děkuji.
Grafiku Vám dělá agentura Dr. Abé a já to beru jako čest, že se můžeme podílet na práci PROMO právě pro Vás. Těší mě práce s lidmi, kteří svou práci mají rádi, a to vy všichni máte:-). No a to je asi zatím všechno. Já o sobě nerada mluvím, raději hraju. Přijďte třeba na mé vystoupení, pusťte si ochutnávky na www.ilonastryova.cz nebo si pořiďte mé nové CD, protože já pro vás budu vždy a za každých okolností hrát s láskou…
Děkuji, Ilonko, za milý rozhovor a jak se říká fuj, fuj, ať se Vám daří
Já také děkuji a brzy naslyšenou...